Ivan Špirakus, INSIA

Vytvářím prostředí pro profesionály v pojištění a financích

  • Kategorie

  • Autor blogu

    Ivan Špirakus

    „Buďte samostatní, ale ne sami”

    Společnost: INSIA a.s.

    Pracovní pozice: generální ředitel

    Specializace: Pojištění

    Region: Praha

    Jako pojišťovací makléř pracuji více než 20 let. V roce 2004 jsme středně velkou makléřskou firmu přetvořili na organizaci poskytující kvalitní zázemí a podporu dalším zprostředkovatelům. Společně tak budujeme jednu z nejvýznamnějších makléřských firem na našem trhu. V roce 2011 jsme navázali strategické partnerství s Marsh, největším světovým pojišťovacím makléřem a s cílem společně vybudovat síť INSIA v Evropě. www.insia.cz

    4. důvod: Manažeři pojišťoven jsou zaměstnanci

    Nevím o takové motivaci, která by odpovědné manažery pojišťoven přiměla podstoupit rizika spojená s prosazováním zcela zásadních změn v praxi na distribučním trhu, včetně nemalých investic spojených s takovými změnami. V korporacích to prostě funguje jinak. 

    Z dějin podnikání známe spoustu příkladů, kdy nějaká firma zásadně změnila podmínky na trhu zavedením převratného technického vynálezu či změnou obchodního modelu. Pokud se však podíváme na tyto firmy podrobněji tak zjistíme, že většinou za nimi stál podnikatel – tedy majitel firmy. Podnikatel má logicky zcela jiný vztah k riziku, které je s každou takovou změnou nedílně spojeno. Riskuje svoje peníze a musí být přesvědčen, že riziko je přiměřené možnému budoucímu zisku – čím větší riziko, tím vyšší by měl být budoucí zisk, tedy, pokud projekt vyjde. Než se úspěch dostaví, může to ale trvat několik let a podnikatel musí mít velmi silnou víru v sama sebe, aby v takové situaci dál pokračoval v projektu.

    Na druhé straně jsou manažeři  – zaměstnanci najatí na řízení firmy a hodnocení průběžně (krátkodobě) podle výsledků. Nechci se jich nijak dotknout, hodně jich znám. Jsou velmi schopní a pracují pro svoji firmu často velmi obětavě. Ale z principů řízení velkých korporací je naprosto jasné, že se snaží podnikatelská rizika spíše omezovat, než vyhledávat. Konečně je k tomu nutí i zákony, které tak chrání akcionáře, jako skutečné majitele firem.  Manažer nemůže s cizími penězi riskovat, jak se mu zachce.

    Jediný podnikatel/majitel, kterého můžete vystopovat ve velké pojišťovně se silnou interní sítí na českém trhu je Petr Kellner.  Ten má ovšem zcela jiné starosti, než měnit model prodeje pojištění. Navíc druhou polovinu pojišťovny vlastní konzervativní Generali, kde by žádné velké experimenty asi nepadly na úrodnou půdu. U malých pojišťoven je to pak Pavel Sehnal ve Slavii. Má ale i řadu jiných aktivit a zatím tu vidím právě silnou podporu externí distribuce. Po krachu RSA s projektem Direct pojišťovny si další zahraniční koncerny budou vstup na český trh jistě hodně rozmýšlet.

    Logický přístup manažera je – funguje to ? Ano ? Tak proč bych měl riskovat svoji pověst a místo a nějak zásadně to všechno měnit ?  Počkejme, až tu změnu udělá někdo jiný, uvidíme, jak to bude vypadat a když tak to pak rychle okopírujeme.

    Tedy – externí distribuční sítě nám nosí smlouvy, plány celkem plníme (bonusy budou), takže to budeme průběžně vylepšovat, získávat či ztrácet drobné % v podílu na trhu…. a hlavně žádné velké změny .

    Kdo a v jaké pojišťovně by tedy měl prosadit a realizovat na našem trhu nějakou zásadní, skoro revoluční změnu, která by nějak výrazně oslabila pozice nezávislých (externích) zprostředkovatelů pojištění?

    Štítky: , , ,

    komentářů 17

    Komentovat příspěvek

    Komentáře mohou vkládat pouze registrovaní.